Máme se bát?

sobota 10. leden 2015 21:05

O tom, co se stalo ve Francii, nás média informují dobře.

Dá se říci, že máme přehled o počtu mrtvých, o počtu ztraněných, o útočnících. Evropan, jehož výchova vycházela z křesťanských tradic, těžko pochopí myšlenkové pochody muslimského fanatika. Nehledě na to, že každý fanatismus je velice špatný.

Korán, tedy  svatá kniha muslimů, vznikl tak, že ho negramotný Mohamed diktoval svému příbuznému. On byl Prorok sice negramotný, ale hloupý  nebyl. Výhodně se oženil s ženou sice postarší, leč majetnou. A v hlavě ten korán nosil celé roky, takže to je dílo jistě promyšlené, ač  ho Mohamed nevymyslel, on jen sepsal, co mu sdělil anděl.

Prorokovou  nejmilejší ženou  prý byla mladičká Ajša a věkový rozdíl mezi dvojicí nebyl zrovna zanedbatelný, ale ono se to tenkrát bralo jinak než dnes. Tenkrát byly ženy  ve velice znevýhodněném postavení a muslimové tvrdí, že  Mohamed a korán  zlepšili jejich postavení. Tak nevím, že by se mi  líbilo pochodovat po městě zahalená do něčeho takového,  jako je stan. Taky je dost hloupé, pokud žena nesmí řídit auto. To platí v Saúdské Arabii, odkud se bez souhlasu mužského příbuzného žena ani nedostane, protože  nemá ani vlastní doklady. Je vždycky připsaná u nějakého muže, který je i jejím  poručníkem nebo zástupcem. To musí být náramně pokrokové.

Jestliže  půjdou po ulici  města, kde vládne islám, dva lidé opačného pohlaví a budou k sobě tak blízko, že se  popadnou za ruce, mohli by být i zbičováni - což platí i pro cizí státní příslušníky.Muslimové si ale často a rádi osobují právo říkat nám, do jejichž země přijeli, jak máme žít a jak se máme chovat. Podle nich zhýralý život Evropy a Ameriky se jim nelíbí, ale vrátit se domů, ke svým modlitbám, to je ani nenapadne. Jakýsi  islámský duchovní, jehož jméno jsem už ráda zapomněla, prohlásil, že Evropa bude dobyta skrze dělohy muslimských žen.  Nepřipadá mi to vůbec přehnané.

Vadí mi pomyšlení na to, že během pobytu v muslimské zemi se stanu bytostí, jíž jsou upírána  zcela samozřejmá práva. Nesmím ukazovat kotníky. Nesmím  chodit bez šátku.  Stávám se čímsi bezprávným, jen černým flekem  vedle partnera, který si klidně může dovolit ještě tři mně podobné - jestliže na to má. Děti muslimské ženě nepatří. Právo na vzdělání je buď veškeré žádné, nebo existují jen  pečlivě zvolené obory, v nichž se žena může uplatnit. A to je ta lepší varianta.

Za to, že byla znásilněna, někdy pyká i oběť. Ukamenování chápe pravověrný muslim jako spravedlivý trest za cizoložství. Někde bývají dívky  ještě dnes uúpalovány, čímž má být očištěna čest rodiny. To když se  děvče třeba zamiluje. 

Možná to vyzní xenofobně, ale potom, co všechno už  muslimští fanatici napáchali, se radši držím od vyznavačů koránu co nejdál. Včetně těch, kteří inzerují, jak jsou mírumilovní. I oni vždycky upřednostní Prorokovo učení před západním životním stylem. Líbí se jim dobré bydlo, ale náboženství by nám rádi vnutili to svoje. Protože  úkolem každého pravověrného muslima je šířit islám.

Bojovník, který padne při obraně islámu, jde rovnou do sedmého muslimského nebe. Kromě jiných příjemností má k dispozici i odalisky a celkově si užívá. Nám to může připadat jako zanedbatelná motivace, protože křesťanství si obdobným vývojovým stadiem prošlo už kdysi. Je ale fakt, že mnozí muslimští chlapci docházejí od  raného dětství do škol koránu, kde se  dokolečka dokola učí opakovat zpaměti jednotlivé súry. Korán mám doma a je to i na přečtení dost náročná záležitost, natož si to odříkávat celé roky. Absolventi takových škol  musí být poznamenáni výchovou. Nevím, jak dalece dokážou samostatně uvažovat, protože tam, kde začíná korán, končí veškerá legrace.

Vlády neislámských států jistě dobře vědí, ža se problém s fundamentalisty vyostřuje. Je ale  nemožné předejít teroristickému útoku. Nějaká prevence by ale existovat měla. V Evropě mohlo vznikat cosi jako multi - kulti společenství, ale mám pocit, že k něčemu takovému si  právě muslimové zavírají cestu.

Libuše Čermáková

Počet příspěvků: 1, poslední 11.1.2015 1:50:45 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Život je dar, kterého si pořád dost nevážíme. Možná jsme jediní ve vesmíru a každý náš den je dnem svátečním. Život si kazíme hloupostí vlastní i hloupostmi těch, kteří jsou kolem nás.

Opatruju si zkušenosti, které jsem si zapamatovala a jsem ráda, že na něco jsem dokázala zapomenout. Vážím si každého, kdo dokáže stárnout do moudrosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.