No tak, šéfe...

čtvrtek 7. srpen 2014 21:10

Odborník se vyjádřil v tom smyslu, že Češi snědí všechno.

On to ten  odborník vyjádřil drsnějším způsobem, ale v jádru na tom něco - hodně - bude. Dřív jsem vnímala návštěvu restaurace jako příjemný zážitek. Dobře se napapat a mít to i s obsluhou. Ach, kde jsou ty časy...

Když už nemůžu jinak, předem myslím na to, čím asi budu tentokrát nakrmena. Už jsem okusila  zaručeně připálený a následně předělaný guláš. Omáčka z vody, ochucovadlo sůl, cena kolem sedmdesáti Kč. V restauraci člověk neví, do čeho jde. Musí doufat, že se na jeho talíři neobjeví výsledek kuchařova nezájmu o vlastní práci, nebo výsledek toho, že by sice rád, ale vařit neumí a hotovo.

Ptávám se, zda je omáčka z prášku. Udivený výraz obsluhy mě někdy skoro pobaví. Zdá se, že strávník, který zrovna nezabloudí do nejvyšší cenové skupiny, musí počítat s tím, že základ jeho oběda  bude instantní, protože takhle to momentálně funguje.

A tak se stalo, že nebyla jiná možnost, času bylo málo a hlad se dostavil v obvyklém čase. Návštěva hotelové restaurace v městečku, kde jsme se zrovna nacházeli, mi připadala rozumnější, než jet tři kilometry domů kvůli přípravě a konzumaci oběda.

Mělo nám být podezřelé, že v poměrně prostorném lokále jsme sami. V poledne! To se do jídelen strávníci běžně stahují. Objednali jsme si jednou "rozlítané ptáčky" a jednou kuřecí řízek.

Kdyby to jídlo ochutnal televizní šéf, hladil by si hlavu nadsvětelným tempem. Rozlítaný ptáček byly drobné kousky masa, druh bych tipovala v nejlepším případě na kližku. V omáčce plavalo pár vyděšených kousků okurek. Barva  všeho kromě knedlíků se mi jevila jako  nehezky šedivá.

Řízek nepáchl, ale moc mu do toho nechybělo.

Vtom se otevřely dveře vnitřních restauračních prostor. Odněkud vylezl kuchař. Podle celkové zapatlanosti jsem odhadla, že to bude autor oné kulinářské pseudorozkoše. Zmizel v útrobách hotelu, aby se posléze objevil v o něco  lepším oděvu. Opouštěl hotel a já si vzpomněla na jednu starou televizní scénku. Určitě to podle ní může  fungovat i v reálu. Ten chlap si jistě vyšel na oběd!

V takových situacích bývá strávník bezmocný. Jídlo mu nechutná, je přímo odporné a personál může docela klidně tvrdit, že pokrm je dobrý, ba i chutný. Můžete popadnout talíř a utíkat na nějakou kompetentní instituci - pokud tušíte, kde to asi je. Nebo můžete oželet jídlo a peníze a příště jít jinam. Každopádně vyhodíte peníze za nic.

 

 

 

 

Libuše Čermáková

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Život je dar, kterého si pořád dost nevážíme. Možná jsme jediní ve vesmíru a každý náš den je dnem svátečním. Život si kazíme hloupostí vlastní i hloupostmi těch, kteří jsou kolem nás.

Opatruju si zkušenosti, které jsem si zapamatovala a jsem ráda, že na něco jsem dokázala zapomenout. Vážím si každého, kdo dokáže stárnout do moudrosti.

REPUTACE AUTORA:
6,28

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.