Cesta do města

středa 5. únor 2014 19:33

Můj čas je bezcenný?

Když už jsme neměli jinou možnost, než využít hromadnou dopravu, vydali jsme se do Prahy vlakem - ba přímo rychlíkem. Odjezd v půl, příjezd na Hlavní nádraží  za hodinu, cena lidová - stovka za osobu.

Ne, že by  mrzlo jen praštělo, ale  v úterý ráno bylo citelně mrazivo, ba i  ledový vichr občas zafoukal. Po zakoupení jízdenek  jsem uslyšela nemilou zprávu, že rychlík je o patnáct minut opožděn. Už jsem zaplatila a nezbylo, než čekat. Po deseti minutách byl rychlík ještě opožděnější. Nakonec se časová ztráta vyšplhala na  úžasných čtyřicet minut.

Když jsem lezla do vagonu, cítila jsem se jako poloviční rampouch. Kdyby do mě udeřili, možná bych i zazvonila.

Spolucestující mi vysvětlili, že na trati se cosi buduje, proto se rychlík zdržel a vlastně přestal býti rychlíkem. Průvodčí mi vysvětlila, že na náhradu, či slevu z jízdného nemám nárok. V cílové stanici jsem se dozvěděla, že nárok na finanční kompenzaci bych měla, kdybych jela Pendolinem.

Takže jsem usoudila, že jako  zákazník jsem pro  dráhu nerovnocenný partner, i když  ustavičné zdražování zdůvodňují  zlepšováním péče o pasažéry. Můj čas, o který  mě  dráha připravila, protože jsem ho nerada trávila na  studeném perónu, je vyplýtvaný. To, že se na trati buduje, vědí u dráhy možná všichni. Já u dráhy nejsem, takže zůstávám neinformovaná. Kdybych to věděla, tak bych na to nádraží snad vůbec nechodila a zvolila bych konkurenci.

Názor, že bych měla mít pochopení, protože se  někde něco buduje, odmítám, protože kdo má pochopení pro to, že mi byla zima, když jsem skoro tři čtvrtě hodiny podupávala  vedle kolejí?

Libuše Čermáková

Josef SedláčekNa rozcestí11:196.2.2014 11:19:38
Karel DrábekVarování22:265.2.2014 22:26:51
ČermákováČekárna20:505.2.2014 20:50:15
Naďa DéTo nebyla ani19:555.2.2014 19:55:51

Počet příspěvků: 4, poslední 6.2.2014 11:19:38 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Život je dar, kterého si pořád dost nevážíme. Možná jsme jediní ve vesmíru a každý náš den je dnem svátečním. Život si kazíme hloupostí vlastní i hloupostmi těch, kteří jsou kolem nás.

Opatruju si zkušenosti, které jsem si zapamatovala a jsem ráda, že na něco jsem dokázala zapomenout. Vážím si každého, kdo dokáže stárnout do moudrosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.