Zářijová

pondělí 2. září 2013 20:11

Pamatujeme si první zářijový den. A každý ho vnímáme po svém - skrze vlastní vzpomínky.

První září byl pro mou generaci den rudě zdobený. Pionýři s rudými šátky kolem krku se vyskytovali na plakátech, ale i v učebnicích. Samozřejmě, že  vévodili i Malé Abecedě, která nás  měla uvést do  tajemství psaného slova a předznamenávala Slabikář, ve kterém Ema mlela maso. K Malé Abecedě patřily básničky. Líbila se mi ta o autu :Ivánku stůj, auto houká, a na něm je bílá mouka. Auto mouku rozváží z velikého nádraží." Jen  se mi vytratilo z paměti, jestli to říkání patřilo k A, nebo k I.

U mělo také svoje veršíčky: "Umyvadlo jen se třpytí, ukaž, jak se umýš mýti! Ať se tvoje ručičky lesknou jak dvě rybičky." Pan učitel  byl tenkrát soudruh. Ten náš nás tahal za krátké vlasy v týle. Ne vždycky, jen když se něco nepovedlo. Škrábala jsem jako kocour, všechny ty čárečky a obloučky mě děsily, a tak jsem  to zatahání taky prodělala. Trochu to štíplo, ale taky to bylo potupné.

Tělesné tresty byly na školách zakázané. Věděli jsme to všichni: rodiče, žactvo - i pedagogický sbor. Jenomže  někdy nastala situace... Jenže jsme domů  skoro nenosili poznámky. Já dostala jednu jedinou, a to, že jsem nenapsala domácí úkol. Za tím přípisem se schovávala čerstvě vystudovaná soudružka učitelka, která mi utkvěla v paměti, protože nás nikdy nic  moc nenaučila - a nutila žactvo k biflování.

Nad naším vzděláváním vládla mocná ruka ideologie - aniž bychom si toho byli vědomi. A soudruh učitel nám říkal, že až dospějeme, budeme žít v komunismu. Budeme pracovat podle svých možností a  vše dostaneme podle  našich potřeb. Nějak se to nepovedlo. Navzdory pionýrským šátkům, kterými se příležitostně zdobili naši představitelé.

K prvnímu září se váže i notná dávka nostalgie. Do školy jsme  skoro všichni vstupovali s nadšením a každý má nějakou tu  pěknou vzpomínku. Deštivé dny jsou zapomenuty. Mám dojem, že snad vždycky svítilo sluníčko.

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Život je dar, kterého si pořád dost nevážíme. Možná jsme jediní ve vesmíru a každý náš den je dnem svátečním. Život si kazíme hloupostí vlastní i hloupostmi těch, kteří jsou kolem nás.

Opatruju si zkušenosti, které jsem si zapamatovala a jsem ráda, že na něco jsem dokázala zapomenout. Vážím si každého, kdo dokáže stárnout do moudrosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora