Zářijová

pondělí 2. září 2013 20:11

Pamatujeme si první zářijový den. A každý ho vnímáme po svém - skrze vlastní vzpomínky.

První září byl pro mou generaci den rudě zdobený. Pionýři s rudými šátky kolem krku se vyskytovali na plakátech, ale i v učebnicích. Samozřejmě, že  vévodili i Malé Abecedě, která nás  měla uvést do  tajemství psaného slova a předznamenávala Slabikář, ve kterém Ema mlela maso. K Malé Abecedě patřily básničky. Líbila se mi ta o autu :Ivánku stůj, auto houká, a na něm je bílá mouka. Auto mouku rozváží z velikého nádraží." Jen  se mi vytratilo z paměti, jestli to říkání patřilo k A, nebo k I.

U mělo také svoje veršíčky: "Umyvadlo jen se třpytí, ukaž, jak se umýš mýti! Ať se tvoje ručičky lesknou jak dvě rybičky." Pan učitel  byl tenkrát soudruh. Ten náš nás tahal za krátké vlasy v týle. Ne vždycky, jen když se něco nepovedlo. Škrábala jsem jako kocour, všechny ty čárečky a obloučky mě děsily, a tak jsem  to zatahání taky prodělala. Trochu to štíplo, ale taky to bylo potupné.

Tělesné tresty byly na školách zakázané. Věděli jsme to všichni: rodiče, žactvo - i pedagogický sbor. Jenomže  někdy nastala situace... Jenže jsme domů  skoro nenosili poznámky. Já dostala jednu jedinou, a to, že jsem nenapsala domácí úkol. Za tím přípisem se schovávala čerstvě vystudovaná soudružka učitelka, která mi utkvěla v paměti, protože nás nikdy nic  moc nenaučila - a nutila žactvo k biflování.

Nad naším vzděláváním vládla mocná ruka ideologie - aniž bychom si toho byli vědomi. A soudruh učitel nám říkal, že až dospějeme, budeme žít v komunismu. Budeme pracovat podle svých možností a  vše dostaneme podle  našich potřeb. Nějak se to nepovedlo. Navzdory pionýrským šátkům, kterými se příležitostně zdobili naši představitelé.

K prvnímu září se váže i notná dávka nostalgie. Do školy jsme  skoro všichni vstupovali s nadšením a každý má nějakou tu  pěknou vzpomínku. Deštivé dny jsou zapomenuty. Mám dojem, že snad vždycky svítilo sluníčko.

Libuše Čermáková

Jirka B.Máte tu malou abecedu nějak popletenou20:542.9.2013 20:54:24

Počet příspěvků: 1, poslední 2.9.2013 20:54:24 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Život je dar, kterého si pořád dost nevážíme. Možná jsme jediní ve vesmíru a každý náš den je dnem svátečním. Život si kazíme hloupostí vlastní i hloupostmi těch, kteří jsou kolem nás.

Opatruju si zkušenosti, které jsem si zapamatovala a jsem ráda, že na něco jsem dokázala zapomenout. Vážím si každého, kdo dokáže stárnout do moudrosti.

REPUTACE AUTORA:
6,22

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.