Zimní vzpomínání

čtvrtek 13. prosinec 2012 14:07

Bejvávalo...

Předškoláci se těší na dárky od Ježíška, protože  mají představu, že by mohli dostat školní tašku. Část ji dostane, část si ještě počká. Během školní docházky se budou objevovat stále nové  tašky a baťůžky.

Před dávnými lety, ještě za socíku, jsem dostala od Ježíška hnědou a úžasnou školní aktovku. Kvůli té kůží vonící tašce jsem se do školy moc těšila.Tenkrát bývalo běžné, že se tašky vyráběly z kůže. Ta moje vydržela(to ale nikoho nepřekvapilo) - nosila jsem ji i ve druhé třídě a až ve třetí jsem měla nárok na  aktovku  větší. Ta byla žlutá, s kapsami a zapínáním na  kovový zámeček. Opět kožená.Tu moji první tašku odnosil pak bratranec, potom ji strejda používal jako tašku na svačinu. Byla nadčasová a trvanlivá.

V šesté třídě jsem toužila po diplomatce. Tak se jmenovala taška bez uší, se zapínáním na zip. Díky tehdejší módě chodila dospívající mládež nakloněná a tak nějak po quasimodovsku vychýlená do strany - v pracovních dnech a mimo prázdnin.

Existovali jedinci, které móda, nějak se dotýkající vzdělávacího procesu, nezajímala. V zimě, když se v parku na Komenského náměstí objevily klouzačky, používali  naši neukáznění spolužáci aktovku  stejně, jako  nynější děti používají tzv."boby". Tehdejší školní tašky vydržely i tak náročné použití.

Posléze jsem i já dostala vytouženou diplomatku. V sobotu dopoledne jsem nemohla ve škole vydržet. Ach, ta nedočkavost! Vždyť co nevidět budu stejně  pokroucená jako mé módy dbalé spolužačky.

Stalo se! Doma čekala  diplomatka přímo luxusní - dvě oddělení, kapsa na svačinu, opět s nezničitelným kovovým zámečkem, který  spolehlivě zacvakával. Moje diplomatka byla vyjímečná: měla zasouvací uši a mohla se v momentě stát  aktovkou. Stačilo ji občas umýt a byla jako nová. Vydržela, dokud jsem se vzdělávala a pak opět sloužila jako taška, s níž strejda chodil do práce.

Libuše Čermáková

NaďaHezké vzpomínání20:0113.12.2012 20:01:58

Počet příspěvků: 1, poslední 13.12.2012 20:01:58 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Libuše Čermáková

Libuše Čermáková

Život je dar, kterého si pořád dost nevážíme. Možná jsme jediní ve vesmíru a každý náš den je dnem svátečním. Život si kazíme hloupostí vlastní i hloupostmi těch, kteří jsou kolem nás.

Opatruju si zkušenosti, které jsem si zapamatovala a jsem ráda, že na něco jsem dokázala zapomenout. Vážím si každého, kdo dokáže stárnout do moudrosti.

REPUTACE AUTORA:
6,29

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.